Pustina PA začíná za...

Příběh pro rok 1917

Pustina PA : Kdo z koho

Atmosféru i příběh letošní hry vám nastíní následující povídka

Další zatracenej pátek 1/6

Kapitolu najdete i na naší Facebookové stránce.

Další zatracenej pátek v týhle bohem zapomenutý díře. Život rozkouskovaný do obdélníků ošuntělých stanů, lepkavě vlhký, temný noci, žhavý dny a mlhavý rána vyplněná řvaním věčně nespokojených žab. A neustálý nebezpečí, který se podepisuje na každým šílenci, který se tu bez vyhlídky na důchod rve s Temnotou o pár podělaných šutrů. Lidi tu spí s bouchačkama pod hlavou, ohlíží se přes rameno při každým šustnutí a temný ústí hlavně je poslední dobou hodně rozšířená odpověď na… vlastně na cokoli. V době, kdy si Velký Já a Hieronymus v okolí Asyla poměřují délku svých pindíků, je lepší nejdřív střílet a pak se ptát. Co vlastně z toho života tady máme? Slávu a uznání? Nehrozí, když jsme rádi, že o nás skoro nikdo neví. A i tak to skoro znamená až nepříjemně moc lidí. Peníze? Jako jo, ale při cenách čehokoli tady a při spotřebě nábojů jsi rád, že máš večer na panáka. Jsme jedna velká, šťastná rodina? Řád, Adolfova smečka, ADFka, sebedestruktivní Dílna, každý si tu hrabe na svým písečku a nebýt Kazatele, tak se tu rveme na troskách Asyla o poslední panák Votvírákovice jak divoký psi. Přestaň se, do prdele, litovat, starej blázne. Karty jsou rozdaný, tak hrej s tím, co máš, a když tak si zkus urvat nějaký to eso. Jako všichni kolem. Sakra. A to byl kdysi fakt dobrej náp…

„Mirshanne, zase máš svou truchlivou půlhodinku v rohu?“ Hejmo Pirožek ztěžka usedl na rozvrzanou lavici.

„Jedno Wallidorský, plecháč mám na poličce,“ prohodil směrem k baru a odložil vedle sebe otřískanou, podomácku vyrobenou pistoli.

„Ty obří chcanky tě jednou zabijou,“ ucedil suše Mirshann, típl vajgl o stůl a dál zíral do panáka.

„Kdybych se bál smrti a plánoval si růžovou budoucnost, tak nešéfuju Dílně,“ usmál se Hejmo, který byl na podobný komentáře rezistentní. Sáhl do kapsy a položil na stůl malou plechovou krabičku. „Hele, nejsem tady, abych ti rozháněl chmury, klidně se v nich čvachtej dál, ale neviděl jsi Eliáše? Mám pár věcí na probrání.“

Mirshann konečně zvedl hlavu a rozhlédl se po skoro prázdné hospodě. U baru stál baron Henry s rytířem Hermannem a hulákal nějakou historku, u čehož rozevlátě gestikuloval a cákal kolem sebe zvětralý pivo. U dalšího stolu se blahobytně rozvaloval Adolf se šťastným výrazem ve tváři, který pocházel buď z dopité flašky etoriánského červeného před ním, anebo z fetování artefaktů. Systematicky se zajímal o Věnceslavu, kterou naopak zajímalo, kde sehnat další láhev vína. Yrendis zapisovala nejlepší výroky do Lázeňské chachrni a črtala k tomu karikatury. Viktor s Dexterem měli na dalším stole rozložený kvéry, čistili závěry a u toho popíjeli pivo. Zbytek Asyla byl čert ví kde. Vypadalo to, že nikdo neposlouchá.

„No, co máš? Kazatel Eliáš,“ tak nějak ze zvyku dal Mirshann důraz na slovo Kazatel, „je v Temnotě s pane Simonem. A ne, neptej se mě proč nebo proč už zase nebo, nedej bože, kdy se objeví. Od doby, co se pan Simon vrátil z Nattergradu, jsou jak teplí bratři. Jsem tu jediná zodpovědná osoba, protože Votvírák není ani zodpovědnej ani příjemně nalazenej. Bohužel.“

„Jasně, zase jako bendžo,“ uchechtl se Hejmo ve dvojsmyslné narážce na Votvírákovu lásku k alkoholu a jeho otřesně rozladěný hudební nástroj hromadného ničení, kterým čas od času terorizoval široké okolí. „Na NodeNetu jsem dostal echo, že se sem chystá skupina nějakých univerzitních archeologů, velký vědecký projekt, odhalování ztracené minulosti, rozplétání posledních hodin Aeronu, spousta kopání a keců, prostě taková ta velkohubá klasika, jakou známe od Slejda. Jo a…“

„Bývalej Aeron je otočenej třikrát na ruby, tady už nenajdou ani měďák. Teda krom Tadeášova baráku, což bych jim ovšem ze srdce přál, krtkům zasranejm. Když tu kopal Slejd s Alfonsem a Frydrychem, tak jsem si v těch jejich rigolech málem zlomil nohu,“ skočil mu Mirshann do řeči. „A pokaždý, když vědátoři vytáhnou paty z Asyla, tak pak v eLGéeNce jedou jak šicí stroje ve fabrice na vzducholodě a ceny obvazů se minimálně ztrojnásobí. Samo nic proti Dílně, vy k tomu nepotřebujete ani do Temnoty,“ neudržel rýpnutí. „Ale předpokládám, že archeologové nebudou TOU zpráva večera, že?“ hodil bradou po Hejmově tajemné krabičce.

„To máš teda ztraceně pravdu. Hele, tohle je jen pro zasvěcený, zatím, takže to nepouštěj mimo Čtyřku. Ví to akorát Tufoš a tu si na uzdě nějak udržím. Pořád ještě netuším, co to může způsobit, a byl bych nerad, aby pak Eli… Kazatel vznášel vůči mé osobě nějaká obvinění z nepovolených pokusů, pobuřování, rozvratu Asyla, nebo tak něco. Víš, jak to myslím.“ Hejmo s tichým lupnutím otevřel krabičku a vytáhl z ní lehce ohořelý čip. „Tady tohle je…“

Další zatracenej pátek 2/6

Kapitolu najdete i na naší Facebookové stránce.

Yrendis tvořící další díl Lázeňské Chachrni, nejoblíbenějšího a jediného občasníku Asyla.

Yrendis tvořící další díl Lázeňské Chachrni, nejoblíbenějšího a jediného občasníku Asyla.

Plátěný vchod do hospodského stanu se rozletěl na strany a proud studeného vzduchu rozvířil líně se válející mlhu z cigaretového kouře. Adolf na poslední chvíli zachytil pár popsaných papírů, které se vznesly ze stolu. Yrendis mu je zuřivě vytrhla a strčila si je do výstřihu.

„Tópry den fespolek! Guten Tag! Grüss Gott!“ Dovnitř se nahrnuli Řádoví. Černý uniformy, masky, pancíře, zbraně, stříbrný knoflíky, všechno naleštěný, a jako vždy se s nimi táhl lehký zápach dezinfekce a formaldehydu. Zabrali největší stůl a začali si odkládat výzbroj. Ctihodná dcera Alice si sedla do čela, odhodila revolver na poškrábanou desku mezi zbytky svíček, vyložila nohy na stůl a spokojeně zavelela: „Hospodo, rundu pro všechny u stolu, dneska Řád opět udělal svět hezčím místem!“

Adolf se na ni otočil: „Takže nám, drahá veledcero, chcete naznačit, že jste vlastně nic neudělali?“ Culil se jak Jezulátko. Yrendis do sebe rychle kopla zbytek skleničky, oblízla tužku a přitáhla si prázdný papír. Po roce v Asylu si vytrénovala cit pro obsahově hodnotné situace.

Bratr Walter, duchovní otec projektu Humunkulus.

Bratr Walter, duchovní otec projektu Humunkulus.

Pobočník Alice, bratr Walter, vyskočil jak čertík z krabičky: „Fášena Herr Schweizer, naše udatna dochtor s Řádu nemusi sfá výkon počítat na stechy jako nějaká šarlatan. My být ušitečná i bez neustala zachraňofání prtel Asyla!“ Stoupl si do pozoru, pozvedl panáka v napřažené ruce a pronesl přípitek: „Meine pratři und schestri, na udatna Řát a projekt Chumunkulus!“

„Sundej si nejdřív masku, vole, ať si nenacintáš na frčky,“ okřikl ho Henry ze svého přehledného místa u baru.

Hospoda vybouchla smíchy.

„Myslím, že se přesuneme, dneska už člověk nemá klid ani v hospodě,“ zavrčel zklamaně Mirshann.

„Do dílny?“

„Jo, do dílny.“

Společně s Hejmem se zvedli a vyšli ven do tmavé noci. Průvan zvedl další papíry, které nakonec taky skončily v Yrendisině výstřihu. Podle jeho bobtnající velikosti to vypadalo na informačně bohatý večer.

Mohli jsme vám na tomto místě ukázat fotku Yrendisina výstřihu, ale dali jsme přednost kráčejícímu Adolfovi.

Mohli jsme vám na tomto místě ukázat fotku Yrendisina výstřihu, ale dali jsme přednost kráčejícímu Adolfovi.

Další zatracenej pátek 3/6

Kapitolu najdete i na naší Facebookové stránce.

Hejmo Pirožek ve své Dílně, zkoumající neznámou bednu.. Pohled vyvolávající nejistotu i v těch nejotrlejších.

Hejmo Pirožek ve své Dílně, zkoumající neznámou bednu.. Pohled vyvolávající nejistotu i v těch nejotrlejších.

Dílna. Optimista by ji popsal jako takové malé království plné zázraků, jeden z pilířů Asyla, které drží při životě plynulým proudem nábojů, opravami poškozených hledaček a především replikátorem z prehistorického Mechanotonu. Zároveň je vyhledávaným hackerským místem díky dvěma terminálům NodeNetu a centrem technologického výzkumu Asyla. Pesimista by naopak prohlásil, s jistým zadostiučiněním, že tento pilíř, plný nepoužitelného bordelu a zabalený do nesčetněkrát perforovaného stanového plátna, se zároveň všemi možnými prostředky snaží Asylum vyhodit do vzduchu, vykouřit, rozmetat na prvočinitele, a to se všemi jeho obyvateli bez výjimky. Mirshann se ani po letech nedokázal jednoznačně rozhodnout, jestli má k tomuto problému zastávat pozitivní nebo negativní postoj, a tak pro jistotu zvolil neutrální přístup, který přepínal dle potřeby. Rozhodně ale Dílně nikdy neupíral atmosféru a jisté kouzlo očekávání nemožného, zabalené do vůně oleje a střelného prachu. Nejinak tomu bylo i dnes. Na stolech se válely výkresy, dráty, nářadí, barvy, blíže neidentifikovatelné součástky se praly o své místo na policích s troskami vyřazených hledaček určených na opravu nebo případný technologický kanibalismus. Slabá žárovka osvětlovala přeplněný prostor nažloutlým světlem a vyvolávala duchy dávno neexistující magie, kterou zde nahradila tvrdá věda ve své nejčistší a nejexplozivnější podobě.

„Udělej si pohodlí, jako doma, ale tam na tu lavici bych si pro jistotu nesedal. Probíjí nám ionizační vývěva a nemůžeme přijít na to kde,“ mávl Hejmo rukou k rozměrné krabici s dvěma otvory vyplněnými pevnými rukavicemi, která stála na kraji stolu a do okolí vypouštěla záblesky různé barvy i intenzity. Hejmo byl stará škola a pokud libovolné zařízení nemělo aspoň jednu diodu nebo žárovku, tak ho neuznal za dostatečně vhodnou oběť pro své výzkumy.

„Díky, postojím, dnes není na umírání příhodný den. A zítra budou u Špíny karbanátky a ty já k smrti rád,“ zavtipkoval Mirshann, kterému se v Dílně očividně vylepšila nálada. „Tak co jsi mi chtěl ukázat? Řekl bych, že exploduji nedočkavostí, ale tohle není na podobný výroky nejvhodnější místo,“ pokračoval v dobrém rozmaru.

„Tak to zkroť i svůj jiskrný ostrovtip, nebo v kuchyni zbydou bezprizorní karbanátky pro nášup,“ vrátil mu to Hejmo a položil na stůl zčernalou součástku.

Frydrych (na pozadí) toho času ještě ve smontovaném a víceméně provozuschopném stavu.

Frydrych (na pozadí) toho času ještě ve smontovaném a víceméně provozuschopném stavu.

„Začnu trochu zeširoka. Jak si jistě pamatuješ, loni Frydrycha postihla nešťastná, tak říkajíc definitivní nehoda, při které se ale ukázalo, že jeho pozůstatky nejsou vhodné na pitvu, ale spíš pro rozborku. A bohužel to byl poněkud vysoký level i pro odborníky z této dílny, celého Asyla a troufám si tvrdit, že i ze zbytku světa, takže to úplně nedopadlo.“ Při té vzpomínce se mimoděk poškrábal na čele, které mu zdobila síť velmi tenkých jizviček. „Toto je jediný funkční kousek, který se nám podařilo zachránit. Rok jsem velmi opatrně zkoumal tuto technologii a náhodou jsem zjistil, že je kompatibilní s periferií Nodenetu, pro kterou jsme doposud neměli využití.“

Mirshann se chytil za hlavu: „Nemusíš pokračovat, prostě jsi v Dílně našel díru, do který ten bazmek pasoval, takže jsi ho tam samozřejmě hned narval a teď se mi budeš velmi šetrnou a opatrnou formou pokoušet sdělit, že pokus navzdory pečlivému plánování a všemožným bezpečnostním pojistkám nedopadl úplně dle očekávání a mám ideálně okamžitě vyhlásit preventivní evakuaci, mám pravdu?“

Pozůstatky páně Frydrychovy, prozkoumávané hapticko-oftalmologickou metodou®

Pozůstatky páně Frydrychovy, prozkoumávané hapticko-oftalmologickou metodou®

„Ne nemáš, nejsem ani v půlce,“ nenechal se rozhodit Hejmo, „ba naopak. Pokus dopadl na výsost dobře a byl jsem schopen extrahovat útržky dat z Frydrychovy paměti. Bohužel se ukázalo, že se jedná pouze o nějaký druh sekundárního emočního modifikátoru, nikoli o hlavní systémovou paměť, ale i přesto…“

„Ty zkusit mluvila řeč mého kmene nebo massa Mirshann vzít kyj a udělat ti boule!“

„Dobrá tedy, zjednoduším to pro absolutně anti-technické jedince: po roce výzkumů jsme objevili Frydrychův smysl pro humor. Naneštěstí má ulomenou jednu nožičku. Ten čip. Teda humor. Na čipu.“ Když Hejmo viděl, jak se Mirshann začal tvářit, rychle se nadechl a pokračoval: „Tento pokus byl samozřejmě plně pod kontrolou a nejsem si vědom žádného poškození NodeNetu, nedošlo ke ztrátám na majetku ani na životech a naopak jsem získal velmi cenná data, která jsem použil v následujícím výzkumu, což mě přivádí k tomuto,“ sáhl do jedné z mnoha kapes na vestě, opět vytáhl plechovou krabičku a vyklepl z ní další čip.

Mirshann tiše a procítěně zaúpěl.

Další zatracenej pátek 4/6

Kapitolu najdete i na naší Facebookové stránce.

Nedostatek měsíčního světla vytvářel z pokroucených větví bludiště, které se ztrácelo ve stínech rozložitých stromů. Mokré listí šelestilo mezi keři a zachytávalo se do trsů napůl uschlé trávy. Kapky vody v pavučinách se čas od času zablýskaly jako malé diamanty a hutnému podešťovému vzduchu dodávaly slavnostní atmosféru. Kdesi zanaříkal probuzený pták, ale zvuk skrylo zahučení korun pročesávaných občasnými poryvy větru. Temnota jako vždy vypadala obyčejně, nenápadně a milosrdně. Takovej piknikovej lesík, prohlásil kdysi Kyle a pak ho sežraly zombie poté, co během ústupu strčil nohu do Kostilamu. Docela to odpovídalo. Tenhle kus na pohled naprosto nezajímavé přírody pokrývající kopce kolem Asyla totiž v sobě ukrýval stovky různých nebezpečí. A artefakty.

Rút snažící se uspokojit Kazatele. Aspoň na jeden den. To v ruce je hledačka. A Kazatele uspokojí jen artefakty.

Rút snažící se uspokojit Kazatele. Aspoň na jeden den. To v ruce je hledačka. A Kazatele uspokojí jen artefakty.

Rút Hirondel s Rolandem Mundsenem se právě prodírali houštinou, když úzký paprsek z baterky narazil na tenká, lesklá, průhledná vlákna, lačně povlávající ve větru. Oba Hledači zamrzli uprostřed pohybu a svítilnami skenovali okolí.

„Je to dobrý, je to jen osamocený Praskavec, vlákna má do tří metrů od toho zlomenýho stromu přímo na dvanácti. Nedělej prudký pohyby a obejdeme to zleva,“ naznačila Rút puškou směr budoucího postupu.

„Nemusíš se o mě tak rodičovsky obávat, už tu mám něco nachozený.“ Roland se cítil trochu hloupě, že si anomálie nevšiml jako první, a ke všemu měl pocit, že ho Rút komanduje.„Turistické výpravy se Syndikátem se nepočítají,“ setřela ho Rút a o něco smířlivějším tónem dodala: „Jen se mi nechce Kazatelovi oznamovat, že jsem zrovna já přišla o posledního syndikátníka v Asylu. A dávej bacha, kam šlapeš, jsme už dost daleko od báze a nemám to tu tak zmapované.“

Roland Mundsen procházející Temnotou. V pozadí SyndiKitty (KIA, RIP).

Roland Mundsen procházející Temnotou. V pozadí SyndiKitty (KIA, RIP).

Po pár dalších krocích se do nočního ticha ozvalo přerušované pípání elektronických obvodů a rozblikaly se diody na obou hledačkách.

„Super, nepůjdeme domů s prázdnou!“ Roland nezaváhal a rychle se ujal velení: „Podle signálu to vypadá na severovýchodní sektor, já půjdu víc na sever a ty víc na východ a při další emanaci zkorigujeme vektory přiblížení, máme cca 28 vteřin, potom se…“ Když viděl, jak se Rút zlomila smíchy, postupně umlkal.

„Ty sis vážně přečetl celou třicetistránkovou Hejmovu příručku o používání hledaček?“ utírala si Rút slzy do taktické rukavice.

„Jo, co má být? V syndikátním ležení jsme na to měli přednášku přímo od Hejma, pak nám rozdal příručky a ta ambiciózní čubka Abby nám to studium dala rozkazem. Ty jsi to nečetla? A kdo ti dal hledačku? A jak ses naučila hledat?“ Roland měl opět pocit, že mu iniciativa utíká mezi prsty a rozhodl se ji získat zpět přehradnou palbou otázek.

„Ne. Kazatel, tohle je zakázka pro Asylum. Mirshann prostě jednoho dne přišel, vytáhl adepty na Hledače doprostřed Temnoty, dal každýmu do ruky hledačku a prohlásil něco ve smyslu: „Výbuškovy elektronický udělátka jsou užitečný, ale raději čumte pořádně kolem sebe. Je lepší se vrátit bez artefaktu než bez nohy. Jo a jen tak mimochodem, nacházíte se v oblasti s hustotou jedné anomálie na deset metrů, kdo se do večera vrátí v jednom kuse a s artefaktem, má u mě panáka.“ A odešel. No nic, já jdu, budu na trojce,“ poklepala na vysílačku a zmizela za hradbou tmavých listů.

O deset minut později stáli oba Hledači na protilehlých okrajích geometricky přesného půlkulového kráteru a baterkami svítili na dno v hloubce deseti metrů, kde se na čistě vykrojené skále blýskal artefakt.

„Myslím, Rolande, že tohle jste si tu zapomněli po svých syndikátních výzkumech, takže prosím, gentlemani jdou první,“ sarkazmus z Rútiných slov odkapával po litrech a vytvářel pomyslnou louži kolem jejích kanad. Na druhé straně bylo notnou chvíli ticho.

„Nechci ti kazit radost, Rút, ale v této oblasti jsme nikdy žádné výzkumy neprováděli. Dokonce jsme tady ani nikdy nebyli. Nikdo z nás.“ Roland mluvil potichu, pomalu a vážil slova: „A pokusný odpal byl jen jediný, na louce kus od naší báze. Každý ví, kde jsou jeho pozůstatky. Pak jsme už nic takového nikdy neopakovali.“ Pro změnu bylo chvíli ticho na Rútině straně.

„Hm… Stejně nemáme tak dlouhé lano a dolů se mi za tmy nechce. A ke všemu mám pocit, že tohle bude pár lidí v Asylu opravdu zajímat. Vracíme se.“

O minutu později byl v tomto koutu Temnoty zase naprostý klid rušený jen poryvy větru a občasnými zvuky nočních predátorů. A na dně kráteru smutně poblikával zapomenutý artefakt.

Artefakt. Zdroj neomagické síly, bohatství, slávy a Kazatelova štěstí. Taky má pár negativních vlastností, ale kdo by se tím nechal strašit, že...

Artefakt. Zdroj neomagické síly, bohatství, slávy a Kazatelova štěstí. Taky má pár negativních vlastností, ale kdo by se tím nechal strašit, že...

Další zatracenej pátek 5/6

Kapitolu najdete i na naší Facebookové stránce.

„ADF na bránu! Poplach! ADF na bránu!“ Noc rozřízl výkřik ze strážního stanoviště u perimetru. Z vedle sousedícího stanu hospody se ozvalo nepříjemné zakřupání padajících sklenic, sem tam nadávka a vzteklé hlasy obyvatel Asyla, kteří si narychlo navlékali výstroj a hledali popadané zbraně. U východu vznikla solidní tlačenice. K bráně se sbíhali členové ADF ve více či méně kompletním a provozuschopném stavu. Zablikala světla a zahnala tmu před bránou, stlučenou z masivních a notně omlácených desek. V bezpečné vzdálenosti od perimetru se shluklo pár zvědavců, kteří ani přes možné ohrožení života nedokázali odolat šanci být u toho. Ať už to je cokoli.

Votvírák hájící ulovenou kořist před chmatavými pohledy Syndikátníků.

Votvírák hájící ulovenou kořist před chmatavými pohledy Syndikátníků.

„Kurvoš, zasoš problémoš?“ Ze tmy od jezera se vynořil gnóm Votvírák, oblečený pouze do ručníku kolem pasu, taktické vesty a holínek. Ze sumky mu koukala část láhve a její obsah slabě červeně světélkoval. Na zádech mu visel jeho Nástroj a v ruce držel nebezpečně vypadající kanón o velikosti vypaseného batolete. „Gnómoš si šloš po těžkož dnoš na chvíloš zaplavaloš a zrelaxovaloš a než naladiloš bendžoš, tak tu zasoš byloš bordeloš!“ Odplivl šťavnatou slinu a protočením zkontroloval náboje v zásobníku.

Farua Gaba se na něj ušklíbla: „No, tak se sonickým tankem je obrana Asyla opravdu kompletní.“ Otočila se do davu čumilů. „Jackie, buď tak hodná a zajdi do nemocnice, na polici tam leží červená krabice s nápisem Pro případ nouze. Dones ji sem a rozdej z ní každýmu špunty do uší.“

Farua Gaba zachraňuje dalšího Asylanta. Teda asi. Ty hadičky můžou obsahovat prakticky cokoli.

Farua Gaba zachraňuje dalšího Asylanta. Teda asi. Ty hadičky můžou obsahovat prakticky cokoli.

„Šloš do prdeloš, Mumambo,“ zhodnotil Votvírák situaci, otočil se směrem od Asyla a zkoumal tmu před perimetrem. Na cestě kolem jezera blikalo několik světel a pomalu se blížily.

„Obhlídloš situacoš, još ti to na chvíloš pohlídaloš,“ vykopl ven patrolujícího gardistu, sedl si na pytel s pískem a zapálil cigáro.

Za dalších 10 minut bylo po poplachu. Za bránou v Asylu postávalo pět nově příchozích, na zádech rozměrné batohy, nedůvěřivě se rozhlíželi a v rukou pevně svírali nově vypadající zbraně. Většina obyvatel Asyla se opět vrátila ke své práci, což v tuto hodinu zahrnovalo především hospodu a kulturák. Mluvčí skupiny si stoupl před Votvíráka: „Jsme nezávislí technologové, kteří mají pověření provádět výzkumy v oblasti Temnoty na základě předběžné dohody o společném využívání zdrojů. Zde máme průvodní dopis pro šéfa Asyla. Z povahy našeho výzkumu nebudu detaily šířit takto veřejně, takže pokud byste byl ochoten…“

Mirshann d'Streea pózuje fanynkám před odchodem do Temnoty. Zlí jazykové tvrdí, že pod tou kapucí něco neskrývá.

Mirshann d'Streea pózuje fanynkám před odchodem do Temnoty. Zlí jazykové tvrdí, že pod tou kapucí něco neskrývá.

„Nebyloš. Šloš do tohoš potrhanýhoš stanoš za seboš, tam našloš našoš zastupujícoš centrálnoš mozkoš, kteroš tě náležitoš uvítaloš, odbaviloš a vyřídiloš veškeroš formalitoš. Ale nejdřívoš mi odevzdaloš zbraňoš, dokud nebyloš prověřenoš.“ Votvírákovi podobné chování dvakrát nevonělo a dal to nově příchozímu náležitě vyžrat.

Na Dílně se vyhrnulo chatrné plátěné okýnko, ze kterého vykoukla Mirshannova hlava: „Já tě slyšel, ty proradnej skunku! Nejsem žádnej zatracenej majordomus ani bejbysitr, v byrokracii nejedu, ať si najdou nějakej zastrčenej kout, kde nebudou zavazet, postaví si stany a pak zalezou do hospody, kde počkají na Eliáše.“ Okýnko se zavřelo. „A nejdřív ať odevzdají zbraně.“ Okýnko se zavřelo podruhé.

„Slyšeloš.“ Votvírák se spokojeně posadil pod plátěný přístřešek, zapálil si další cigáro a ze zad sundal banjo.

Další zatracenej pátek 6/6

Kapitolu najdete i na naší Facebookové stránce.

Večer se nevyvíjel úplně podle představ. Místo poklidného vysedávání v hospodě u panáka padaly na Mishannovu hlavu hovna s háčkama a už poněkolikáté za poledních pár hodin si kladl otázku, jak může Eliáš řídit celý tenhle bordel na kolečkách a přesto si zachovat zdravý rozum. Před okamžikem z Dílny odešla Rút s Rolandem a zanechali za sebou pachuť zpráv, které nevěstily nic dobrého.

„Tak, kde jsme to skončili?“ Mirshann v předtuše dalších nepříjemností zatáhl plátěný vchod, zajistil ho proti případným poryvům větru a otočil se zpátky na Hejma, který se mezitím začal prohrabovat v jedné z mnoha beden plných různých součástek. „Já to v rychlosti zrekapituluju. Vzal jsi kus mrtvýho Frydrycha, připojil ho k NodeNetu, takže teď máme pravděpodobně naše jediné spojení se světem obdařené poškozeným smyslem pro humor, ale ještě o tom nevíme. A protože o tom nevíme, tak jsi vzal další… cosi a taky to nahrál do NodeNetu, ať je to všechno hezky pohromadě. Vynechal jsem něco?“

„Ne, přidal sis tam pár věcí navíc. Tenhle čip,“ ukázal Hejmo na kus křemíku v ruce, „jsem do NodeNetu nestrkal. I přesto, že všem kolem připadám jako šílený vědec, nejsem debil. Tohle není kus Frydrycha, to je součástka vypreparovaná z té zatracené inteligentní bomby. Jak ale vidíš, tak je totožná,“ nechal větu vyznít do ztracena.

„Aha, no už jsem se lekl, že bychom byli opravdu v hajzlu,“ oddechl si s předstíranou úlevou Mirshann, ale ten neurčitý pocit vzadu v hlavě přetrvával. „Takže se v podstatě tolik nestalo, že?“

„No, jak to říct… Počkej, ukážu ti to, pojď sem k NodeNetu,“ Hejmo už zapínal jističe a doposud tmavý roh dílny zalilo zelené světlo ze zaprášeného monitoru.

Následovníci Velkého Já rozhodně nepatří mezi módní elity. Adolfa vždy rozpláče jejich odmítání bakelitanu.

Následovníci Velkého Já rozhodně nepatří mezi módní elity. Adolfa vždy rozpláče jejich odmítání bakelitanu.

Rozvoj další diskuze s praktickou ukázkou přerušil vpád Kazatele Eliáše s panem Simonem. Oba dva byli pokrytí vrstvou bláta, trochu víc otrhaní než obvykle, ale až na pár oděrek vypadali v pořádku.

„Ahoj Hejmo, ahoj Mirshanne, tohle chcete slyšet. Byl jsem se Simonem…“

„Panem Simonem!“ skočil mu do řeči jeho společník.

„S panem Simonem v Temnotě na bojové misi. Teda původně to měla být vyjednávací mise, kdy jsem na jedno místo po měsíci dohadování nahnal Velkýho Já i Hieronyma a pokusil jsem se oba přesvědčit, aby se na to válčení už definitivně vysrali.“

„Vyjednávací mise trvala asi pět minut, než se oba dva otočili a odešli. Pak už to byl spíš přímý přenos z války pozorovaný z první řady,“ skočil Simon Eliášovi znovu do řeči.

„Jo. Ani jeden nechce ustoupit a podle různých náznaků se můžeme domnívat, že se schyluje k něčemu většímu než obvykle. Podařilo se mi sice opět zachovat neutralitu Asyla, ale oba dva byli už pěkně nasraní. Takže bysme se měli pro jistotu připravit. Na cokoli. Zítra ráno svoláme lidi a seznámíme je se situací.“

Alegorický výjev s názvem Demokracie. To znamená, že jeden muž má jeden hlas a Kazatel je tím mužem, který ten hlas vlastní. Naprosto férový způsob, jak udržet v Asylu pořádek.

Alegorický výjev s názvem Demokracie. To znamená, že jeden muž má jeden hlas a Kazatel je tím mužem, který ten hlas vlastní. Naprosto férový způsob, jak udržet v Asylu pořádek.

Kazatel si konečně všiml, že ve stanu panuje dusná atmosféra.

„A tohle je ta chvíle, kdy bych se měl zeptat, jestli se během mé nepřítomnosti něco nestalo, že?“ podíval se na Mirshanna a teatrálně pozvedl obočí.

„Řekl bych, že během mé služby se nic zvláštního nestalo, až na tu lopatu, ale tohle je tak otřepaný, že to přeskočím a rovnou přejdu k výčtu.“ Mirshann se snažil nemít žádný výraz a hrál si u toho s ozubeným kolečkem, aby se nemusel koukat na Eliáše, až spustí.

„No tak, první vcelku neutrální zprávou je to, že sem přijede partička šílených zeměkopů a budou znovu rozrývat Asylum. Nicméně mám řešení obsahující Tadeáše, spoustu křiku a nějaké ty výstřely. A taky není potřeba předčasně stahovat kalhoty, protože brod ještě nedorazil. Na rozdíl od druhé neutrální zprávy, která už dorazila, a zahrnuje partičku šílených techniků, kteří se budou hrabat…“ významně se podíval Hejmovým směrem, „doufejme, že ne v Dílně, tady už je kapacita vyčerpaná. Čekají v hospodě s nějakou průvodkou, nechtěl jsem tě, drahý Eliáši, připravit o veškerou radost.“

„Tak to seš fakt kámoš, Mirshanne, já věděl, že je na tebe spoleh, ale nenech se mnou rušit a pokračuj.“ Zatím to vypadalo, že se Eliáš v rámci možností baví.

„No pak tu mám ne tak úplně neutrální zprávu, která se týká jednoho velkého polokulového, naprosto hladkého kráteru na druhým konci Temnoty, který dle všeho NEpochází z předloňských výzkumů Syndikátu, ale nemusíš se hned rozčilovat, protože to je fakt daleko a třeba už žádný další výbuchy nebudou, možná je to nějaký náhodný meteorologický jev a rozhodně to není to, co si myslíš, že to je,“ vychrlil v jedné větě Mirshann a hned navázal, „a než se stihneš naprosto zbytečně rozčílit, tak bych tě rád na závěr informoval o úspěšném výsledku pokusu připojit kus zesnulého Frydrycha do NodeNetu, což otevírá zhola nový vědní obor technekromancie. Ano, vím, že víš, že to nebyla projednaná a schválená činnost, já o tom taky nevěděl, ale Hejmo nám chtěl asi udělat radost. Že, Hejmo?“

NodeNet. Jediné spojení Asyla se zbytekm světa. Nikdo neví, jak to přesně funguje, ale dá se tam najít skoro cokoli.

NodeNet. Jediné spojení Asyla se zbytekm světa. Nikdo neví, jak to přesně funguje, ale dá se tam najít skoro cokoli.

Ten seděl v rohu před terminálem NodeNetu, snažil se vypadat neviditelně a dělal, že neslyší, takže Mirshann pokračoval: „Prý se nic nestalo, ale jsem rád, že nám to řekl. Obzvlášť proto, že má v zásobě ještě jeden na chlup podobný bazmek, který ale pochází z té nevrlé inteligentní hromady výbušnin, co tu loni archeologové vykopali a která se pokusila zlikvidovat Asylum. Naštěstí ho nikdy nepřip…“ Najednou se odmlčel a po zádech mu přeběhlo zamrazení. Právě mu došlo, co znamenal ten nepříjemný přetlak vzadu v hlavě. Hejmo měl nejspíš pravdu, že tu součástku nikdy nepřipojil. Samotnou. Protože rok zpátky technici v rámci deaktivace připojili do systému celou bombu! Otočil se do rohu, ale Hejmo už tam neseděl. Místo obvyklého rozhraní NodeNetu na černé obrazovce blikala velká červená písmena:

A H O J .   J Á   J S E M   F R Ý D A .
H A .  H A .   B L I K  B L I K .   V E Z E N I C K O .

V naprosto stejnou chvíli se zvenku ozval vzteklý řev Eliáše: „Hejmoooooooooooooo! Kde seš! Já tě zabiju!“ Až teprve v tu chvíli Mirshannovi došlo, že je už v Dílně naprosto sám. V Dílně plné výbušnin s naprosto šíleným počítačem. Nečekal na nic a vyběhl ven. A díky tomu už neviděl, jak se obrazovka změnila.

Kontrola lokálního prostředí . . . . . . . . . . OK
Alokování zdrojů pro systém . . . . . . . . . . OK<
Přidělení uživatelských oprávnění . . . . . . . . . . OK
Kontrola připojených vzdálených uzlů . . . . . . . . . . NALEZENO
Zavedení skeneru pro vzdálené uzly . . . . . . . . . . OK
Sken vzdálených uzlů . . . . . . . . . . 100 %
Provádím analýzu dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  

A zhasla.

Z hospody se ozvalo několik výstřelů.

Nějaký ženský hlas zaječel: „Mediiiik!“

Z Temnoty přinesl poryv studeného větru do Asyla zvuk dunících bubnů.

Prostě další zatracenej pátek.


P.S.: Pokud nemáte docela ponětí o tom, co se na Pustině PA doposud dělo a chcete být v obraze, rozhodně si přečtěte všechno v sekci Historie.