Pustina PA začíná za...

Rasy

Svět Pustiny se během svého bouřlivého vývoje stal domovem mnoha rozličných ras, které spolu žily ve větší nebo (což bylo častější) menší vzájemné pospolitosti, křížily se, eliminovaly se, prostě - byly tu. Definitivní tečku za érou druhové rozmanitosti udělala Poslední válka, která znamenala nejen konec armád Chaosu, žel bohům též zlikvidovala existenci veškeré magie. Což se pro drtivou většinu na magii závislých ras ukázalo fatální a v plném souladu s Darwinovou Evoluční teorií postupně vymizely. Svět už zkrátka není, co kdysi býval, dnes již na něm nejspíše nenarazíte na nikoho jiného, než obyvatele následujících ras.

Gnómové

Gnómové jsou malá, přátelská rasa běžně se vyskytující na většině území Aeria Gloris. Jsou menší a méně podsadití než trpaslíci (blahé paměti), a všeobecně se má za to, že jsou s nimi pokrevně spřízněni, byť toto oba zúčastněné národy vehementně popírají. Tváře gnómů, bez ohledu na věk, jsou povětšinou roztažené do přátelského úsměvu a celá tato rasa působí uklidňujícím až komickým dojmem.

Gnómové jsou také nazýváni zapomenutý lid, navzdory faktu, že jsou každodenně viděni ve velkých městech a mají vlastní velké společenství. Existují ale na okraji všech mocenských zón, neobtěžováni světem a sami se do něj zaplétají pouze příležitostně. Gnómové nemají historii sahající dál než je paměť nejstarších příslušníků rodů a legend z písní. Nikdy neobjevili vlastní psaný jazyk, osvojovali si psaný jazyk těch, mezi kterými denně žili. Berou život tak, jak přichází, den po dni.

Gnómové se zajímají zvláště o technologie, včetně všech druhů technických věd a vynálezů. Zástupce tohoto národa běžně naleznete v kovářských dílnách, řemeslnických krámcích I všemožných laboratořích a jsou dychtiví naučit se o světě kolem nich tolik, kolik bude jen možné. Po Poslední válce jsou gnómové na vzestupu a jejich nashromážděné vědění se nedílnou měrou zasloužilo o zmírnění následků Rozpadu a pomohlo postavit celé říše z prachu, do kterého padly po rozpadu magie.

Lidé

Svět Aeria Gloris byl až do Rozpadu domovem pro nesčetně mnoho cítících ras, z nichž většina přímo soupeřila s ostatními o zemi, jídlo a přežití. Lidský rod je nejúspěšnější z hlavních ras na planetě, ale vrchní postavení rasy neznamená neomylnost a spolehlivost. Jednotlivci, ač někdy výšky hobitů, jindy rozložitosti trpaslíků, či štíhlosti elfů, stále zůstávají kompletně lidmi. Barva kůže u lidí je k vidění v rozmezí od světlých, skoro průsvitných Vrchovinců až po tmavé, černooké rodáky z Helu, se všemi odstíny mezi tím. Lidský rod je také jedna z nejagresivnějších ras, přibližující se goblinům v divokosti a trpaslíkům v jednotném úderu, když se zburcují do bitvy.

Největší výhodou lidstva je jeho vytrvalost a potenciál. Mnoho mocných a moudrých postav jsou lidé. Postoje a názory lidského rodu jsou neutříděné a zahrnují veškerou škálu chování od obětavého až po ďábelské, se všemi odpovídajícími povoláními a společenskými posty. Lidé, ačkoli to tak nevypadá mají ty nejlepší šance stát se neomezenými vládci světa, co do počtu a do rozšíření, obzvláště po Rozpadu a masovému vymizení nebo mutaci všech magických ras.

Obři

Obři na planetě Aeria Gloris byli vždy druhořadá rasa, zahrnutá do válek, většinou na straně poražených. První zmínka o Obrech je v legendách, ve kterých zápasili s draky o vládu nad královstvími severu, a ačkoli bitvu prohráli, oslabení draků dopomohlo přílivu elfů a trpaslíků do těchto končin. V následné válce s trpaslíky o své horské domovy byli znovu poraženi, ačkoli bojovným obrům vše nahrávalo do karet: trpasličí velikost i jejich tehdejší vzájemná roztříštěnost. Po období klidu, kdy došlo k nové migraci obrů dále do skalnatých pustin, příchod houževnatého lidského rodu na Sever vytlačil zbývající přeživší kmeny ještě dále. V současné době je národ obrů ponurou sbírkou rozpadlých klanů a roztříštěných snů, jejich dlouhá historie byla zastíněna novými událostmi a nově přicházejícími rasami. Stále jsou nejsilnější a jedinou rasou na ostrově Wallidor, který jej jejich domovem a také vzkvétají na územích, kterým se ostatní vyhýbají.

Příležitostně mohou být obři nalezeni i v civilizovaných oblastech hraničících s Pustinami, kde jsou povětšinou vnímáni jako primitivní, surová rasa, ne zvlášť veselá. Toto je ale nepravdivý názor, obři mají svoji vlastní pomalou moudrost zabývající se především válčením, dostatek tradic předávaných z otce na syna (pomocí vyprávění u ohňů za dlouhých zimních večerů), jsou zruční v primitivních řemeslech. Jejich síla je často podporována jejich vůdcovským nadáním, uprostřed bitvy jsou obři skvělí stratégové, což vychází především z jejich dlouhé historie psané převážně uprostřed polí válečných.

Shaanji

Shaanji jsou prastarý národ, který se rozšířil z jižních pralesů do celého světa Aeria Gloris. Původně šlo o barbarský kmen uctívající jako svá božstva velké šelmy a lesní duchy, jimž často přinášeli krvavé rituální oběti. Když však přišel národ Shaanji do styku s ostatními rasami Aeria Gloris, přizpůsobil se a částečně asimiloval. Převzal vzdělání elfů a bojové dovednosti lidí, ale přesto si zachovali určité odlišnosti, které jej činí jedním z nejoriginálnějších národů světa.

Vzhledem se Shaanji podobají kočkovitým šelmám, třebaže jsou ve své podstatě humanoidní. Mají vzpřímenou postavu, ruce i chodidla se podobají lidským. Lebka se podobá více kočičí lebce, ale má daleko větší mozkovou než obličejovou část. Rozdíl je především v umístění uší, tvaru nosu a stavbě zubů. Hmatové vousky Shaanji mají také, ale oproti kočkám jich mají menší množství a nejsou tak citlivé. Páteř Kočičích lidí je prodloužena v ohon. Shaanji jsou schopni normální mluvy. Všichni znají obecnou řeč a něco z elfštiny. Vlastní řeč nikdy nevyvinuli, protože to nebylo potřeba. Na rozdíl od lidí dokážou také vrnět.

Národ Shaanji vyniká svou učenlivostí. Rychlost, jakou se z barbarského kmene stali perspektivní kulturní rasou, to dokládá. Kočičí lidé jsou rozenými lovci, vyznají se v lese, přírodě, léčivých bylinách, v kladení pastí i ve stopování. Jejich nátura je vede ke svobodomyslnosti a nezávislosti, neradi se vážou pravidly nebo nechávají omezovat v pohybu. Proto snad nevytvořili centralizovaný stát a příliš nezasahují do politiky. V boji se projevuje jejich přirozená pružnost, ohebnost, ladnost pohybu, bystré smysly, rychlost a schopnost přežití.

Stínoví elfové

Nejstarší rasou světa Aeria Gloris jsou elfové. V jejich ságách sahajících až do bájných dob můžeme nalézt příběhy, které popisují jak příchod lidí, tak i mnohých dalších národů, což stáří rasy elfů potvrzuje. Elfové jsou první nositelé kultury a vzdělanosti, z níž čerpají všechny ostatní národy prakticky dodnes. Dobu největší slávy a rozkvětu však mají elfové již za sebou. Jejich počet se snižuje, jsou vytlačováni ze svých území lidmi, kteří prahnou po starém elfském bohatství a vědění. Navíc nepokoje v jejich vlastních řadách způsobily, že se elfové rozdělili na několik frakcí a odloučení mezi nimi vytvořilo často nepřekonatelné rozdíly. Žádná jiná rasa (dobře, krom trpaslíků) nebyla Rozpadem tak poznamenána. Veškeré elfské subrasy zmizely neznámo kde, některé zdroje hovoří o velkém exodu do jiného světa, jiné o vymření a podzemních pohřebištích zaplněných kostrami elfů. Ať už je to, jak chce, zbývající elfové se během 100 let od rozpadu proměnili a vytvořili prakticky novou rasu.

Už nejsou žádní Vznešení, Lesní, Měsíční či Temní. Jediní, koho potkáte jsou Stínoví elfové. Mají světlou, někdo by řekl až smrtelně popelavou, barvu kůže a povětšinou jsou to samotáři vyhýbající se vetším sídelním celkům. Jsou nemluvní až zasmušilí a kontakt s ostatními rasami omezují na nezbytně nutné minimum. Jediné, kdy dají vyniknout své původní slávě, je boj a nebezpečí všeobecně. Jsou nejznámějšími a nejvyhledávanějšími průzkumníky a jejich talentu nacházet nové cesty se vyrovná jen jejich schopnost na nich přežít. Je dost pravděpodobné, že některé z nich potkáte i v Temnotě, kde schopnost přežít pro ně není životní nutnost, ale pouhá oblíbená kratochvíle.